Pro zasmání

„Můj manžel mi i po dvaceti letech padne k nohám, sotva otevře dveře.“ „No tak tu podlahu tolik nevoskuj.“

„Pane doktore, asi jde o alergii na zvířecí srst. Seklo to s ním, když jsem si z obchodu přinesla norkový kožich.“

„Příteli, jste taky pojištěný?“ „Co vás nemá, já jsem takový smolař, že by se mně nikdy nic nestalo!“

Agent pojišťovny láká klienta: „Nechte se pojistit i proti úrazu. Když si zlomíte ruku, obdržíte pět tisíc, když nohu, deset tisíc… A kdybyste si náhodou zlomil vaz, byl by z vás zámožný člověk.“

„Včera jsem telefonoval pro instalatéra.“ „Co se ti v bytě stalo?“ „Zatím nic, ale než se objeví…“

Stařičký cestovatel vypráví své zážitky ze strastiplné cesty pouští: „Došlo nám už všechno jídlo i zásoby vína, mysleli jsme, že zemřeme hlady a žízní.“ „A to jste se ani nepokusili najít vodu, vyhrabat pramen?“ „Jděte, prosím vás, copak by v takovéhle situaci někdo myslel na mytí?“

„Nebojte se obžalovaný. Celaskon nemá s celou smrti nic společného.“

Dva studenti medicíny se spolu v září baví: „No vidíš, už se jenom dvakrát vyspíme a je tu zkouškový.“

Šeptá manželka v lóži divadla: „Podívej, Bořivoji, Hamlet kráčí po cimbuří. Ale kdo to tam za ním tak rychle běží?“ „Nevím, Růženko, asi pojišťováci.“

„Viděl jsi to?“ „A co jsem měl jako vidět?“ „No ten kůň mě chtěl kousnout do hlavy!“ „Nediv se, cítil seno.“

„Promiňte, paní, Vy byste to mohla pamatovat… Nevíte, kdy byl upálen Mistr Jan Hus?“

Podle počtu prodaných kusů CD nosičů je nejpopulárnější skupinou současnosti formace DC-R se svým albem 700MB.

Čtyřletý synek jde za matkou a říká: „Mami, ty máš ale blbou rodinu!“ „Proč myslíš?“ „Protože mě brácha nechce pustit na počítač.“

U lékaře: „Babičko, jste moc chudokrevná, budu vám muset předepsat železo.“ „Pane doktore, co já budu dělat se železem, vždyť já mám problém rozkousat i rohlík!“

Mladá sekretářka Jindřiška si stěžuje přítelkyni: „V našem podniku si příliš nepotrpí na zdvořilost.“ „A co ti udělali?“ „Psala jsem zrovna na stroji, když otevřel instalatér a povídá: Promiňte, já myslel, že vám kape vodovod…“

Manželská romantika po létech: „Můžeš mi sundat košilku... Můžeš mi sundat podprsenku... Můžeš mi sundat kalhotky… Ale kolíčky nech na šňůře.“

„Podle čeho jste, pane doktore, poznal, že jsem muž středního věku?“ „Protože vše svádíte na nedostatek vitamínů.“

Povídají si dvě herečky: „Víš, že si Monika nechala pojistit nohy na deset tisíc dolarů?“ „A ty věříš, že mají takovou cenu?“ „Proč ne, jako starožitnost.“

Včelím medem neplýtváme, protože se nevyrábí, ale vzniká poctivou prací.

„Paní Vlasto,“ snaží se kolegové zjistit pravdu, „prý vám vašeho muže vybral počítač?“ „To je pravda a já dodnes nechápu, co na něm ten stoj viděl.“

Dva důchodci v parku na lavičce: „Tak co tvůj milostný život?“ „Á, už to nestojí za nic. A tvůj?“ „Bezva! Skoro každý den.“ „No, nepovídej, vážně skoro každý den?“ „No jo, v pondělí skoro, v úterý skoro a tak to jde až do neděle.“

Staršího, na kole jedoucího pána, zastaví v noci policejní hlídka: „Kam jedete tak pozdě v noci?“ „Na přednášku o škodlivém vlivu alkoholu, tabáku a nočního života na lidský organizmus.“ Policajt se nedůvěřivě ptá: „Prosím vás a kdo organizuje takovou přednášku ve dvě v noci?“ „Jako obyčejně - moje žena...“

„Včera jsem telefonoval pro instalatéra.“ „Co se ti v bytě stalo?“ „Zatím nic, ale než se objeví…“

Všechny choroby jsou ze stresu, jen ty pohlavní jsou z potěšení.

Narozeniny prospívají vašemu zdraví. Vědecké studie prokázaly, že lidé, kteří v životě oslaví víc narozenin, se dožívají vyššího věku.

Stařičký cestovatel vypráví své zážitky ze strastiplné cesty pouští: „Došlo nám už všechno jídlo i zásoby vína, mysleli jsme, že zemřeme hlady a žízní.“ „A to jste se ani nepokusili najít vodu, vyhrabat pramen?“ „Jděte, prosím vás, copak by v takovéhle situaci někdo myslel na mytí?“

Jaký je rozdíl mezi chemikama a medikama? Když učitel položí na katedru telefonní seznam, chemici se zeptají: Proč? a medici: Do kdy?

Cestovatele a jeho choť uvázali lidožrouti ke kůlu a teď připravují oheň a veliký kotel. „Tak se mi zdá,“ povídá muž, „že si nás chtějí udělat k večeři.“ „Prosím tě,“ zlobí se žena, „ty pořád myslíš jenom na jídlo.“

Kolem dvou důchodců v parku jde krásná dívka. „Jarku, hvízdni na ni! Já jsem zapomněl zuby."

Babička telefonuje do nemocnice: „honem, pošlete sanitku. Děda si zlomil nohu.“ „A kde?“ „No, mezi kurníkem a stodolou.“

„Nazdar Karle. Už jsi se oženil?“ ptá se kamarád kamaráda na trolejbusové zastávce. „Ještě ne.“ „A na co, člověče, čekáš?“ „Na trolejbus.“

„Propána,“ volá cestující v přeplněné tramvaji, „kde je moje peněženka?“ „Musel jste ji nekde ztratit,“ povídá vedle stojící kapsář, „já už ji taky marně hledal.“

Na večírku: „Je skutečně pravda, že umíte číst myšlenky?“ ptá se mladý muž atraktivní ženy. „Tak to se vám za ty své upřímně omlouvám.“

Přijede auto na celnici a do okénka se nahne celník se slovy: „Drogy, cigarety, alkohol?“ A cestující na to: „Kávu, prosím.“

Manželka hubuje manželovi: „Zase jdeš do hospody a přece víš, že příští týden máme platit nájem!“ „Ujišťuji tě, že do té doby budu určitě zpět.“

Lísteček za stěračem zaparkovaného auta: „Zpráva pro zloděje: Nádrž je prázdná, rádio nemám a motor je vylágrovaný.“ Druhý den přibude další lísteček: „Pro majitele auta: Takže kola jsou ti vlastně taky na nic.“

„Moje žena chodí na kurz moderního vaření.“
„A víte, že i moje tam chodí?“ „Ano? A prosím vás, co berete proti bolestem žaludku?“

„Zítra píšeme písemku z chemie. Budeš mi držet palce?“ „Klidně, ale bude se ti špatně psát.“

„Pane doktore, co děláte, když jste nachlazen?“ „Totéž co vy: kýchám a kašlu.“

Přijde pacient k lékaři: „Pane doktore, nějak si poslední dobou nic nepamatuji.“ „A odkdy to pozorujete?“ ptá se lékař. „A co?“

„Prosím tě, už jsi jedl ten obložený chlebíček, co jsem ti dala k svačině?“ telefonuje rozčilená manželka svému choti. „Ano, drahoušku, byl výborný. Proč se ptáš?“ „Protože jsem si teprve teď všimla, že jsem boty vyčistila játrovou paštikou.“

Lékař prohlížel pacienta a jeho žena čekala, co jim sdělí. „Nelíbí se mi,“ pronesl po chvíli vážně. „Mně taky ne,“ na to žena, „ale je hodný na děti.“

Netrpělivý host v restauraci říká vrchnímu nazlobeně: „Pane vrchní, tu svíčkovou jsem si objednával již dvakrát!“ Vrchní pohotově odvětí: „To musím říct kuchaři. Ten bude mít radost, že vám tak chutná.“

Klient se ptá právníka: „Jaké máte ceny za právní poradu?“ „Tři tisíce za tři otázky,“ říká právník. „A není to trochu drahé?“ „Ano,“ zní odpověď, „a vaše třetí otázka?“

„Já mám doma spoustu starých uměleckých předmětů.“ „A z které doby?“ „Z doby, kdy jsem ještě byl při penězích.“

Přijede majitelka motorového vozítka do servisu. „Přejete si tu opravu na počkání?“ ptá se opravář. „Ano, to jste hodný.“ „A chcete si počkat týden, čtrnáct dní nebo měsíc?“

Povídá host pokojské: „Prosím vás, nenašla jste v mém pokoji stovku?“ „Nenašla, mockrát vám děkuji.“

„Poslyš, co ti říkala manželka, když ses vrátil z hospody až ráno?“ „Celkem nic… a ten přední zub jsem si stejně chtěl nechat vytrhnout.“

V saloonu se rozlítnou dveře, dovnitř vlítne rozlícený Pete a zařve: „Kdo natřel mého koně na zeleno?“ Od barového pultu se otočí zarostlý chlap, dva metry vysoký, široká ramena a koutkem úst prohodí: „Já. A co?“ „Well,“ polkne Pete, „chtěl jsem se jen zeptat, kdy asi bude ta barva suchá.“

„Tak co, Jirko, nepřišel jsi včera k tetě nevhod?“ „Ne, sotva jsem vešel, vykřikla radostně: Ty jsi nám tady chyběl!“ „Jsme totiž na mizině.“

Učitel vysvětluje dětem: „Dekagram má deset gramů, kilogram má tisíc gramů…“ Pepíček se z ničeho nic zeptá: „A prosím, pane učiteli, kolik gramů má telegram?“

„Setkal ses někdy s létajícími talíři?“ „Ale ano, čtrnáct dní po svatbě.“

„Konečně nemusíme počítat každou korunu,“ říká manžel manželce. „Jak se ti to podařilo?“ „Jsme totiž na mizině.“

Pepíček se ptá tatínka: „Kdy si Indiáni malují obličeje?“ „Když se chystají do boje.“ „Tak si dej pozor na mámu, stojí před zrcadlem a maluje se!“

„Jak ti chutná, miláčku?“ „Sůl je výborná, ale dostalo se ti do ní trochu polívečky.“

„Co vás trápí?“ ptá se lékař pacienta. „Žena, ale jsem tu kvůli angíně.“

„Tati, jak funguje mozek?“ „Mozek? Neruš mě, teď mám v hlavě něco jiného…“

Ptá se lékař pacienta: „Měl někdo z vaší rodiny cukrovku?“ „Ano, babička, asi pět hektarů.“

Pepíček z koupelny volá na maminku: „Mami, dáš mi dneska košili s krátkým nebo dlouhým rukávem?“ „A proč se ptáš?“ „Abych věděl, kam až si mám umýt ruce…“

Hosté odešli a manželka říká manželovi: „Ukradli nám dvě lžíce.“ „A jaké?“ ptá se manžel. „Ty s nápisem Savoy!“

Filmový režisér říká mladé herečce: „Budete-li dělat všechno tak, jak vám řeknu, tak třeba můžeme mít Oskara.“ „Ano, ale jaké jméno vybereme, když to bude holčička?“

Ptá se učitel v hodině dějepisu: „Kde leží Trója?“ Student: „Mezi dvojku a čtyrku.“

Ve škole se ptá učitel: „Zdeňku, pojmenuj mi nějaký živel.“ „Koňak!“ „Od kdy je koňak živel?“ „Můj otec říká, že když má koňak, je ve svém živlu.“

V New Yorku soudí zločince. Výborně zaplacený advokát ho obhajuje jako člověka mírného, dobrého a společenského. Zločinec zaraženě poslouchá, potom přeruší advokátovu řeč a povídá soudci: „No tohle! Tolik jsem mu zaplatil a on teď mluví o někom jiném!“

„Mami, co děláš raději? Šiješ nebo pereš?“ „Šiji, Karlíku:“ „Tak si to vystřihni!“ a podává jí své kalhoty.

„Pane, nevíte, jestli bych stihl vlak v 16:45 hodin, kdybych šel přes vaši louku?“ „Ano, a když potkáte mého býka, stihnete možná i ten, co jede v 16:10 hodin!“

Janička pozdraví v parku jednoho pána. „Kdo to byl?“ vyzvídá tatínek. „Ale to byl ten pán z ochrany ovzduší. Vždycky, když k nám přijde, ptá se hned maminky, jestli je čistý vzduch.“

Ve vlaku jede mladík a žvýká žvýkačku. Asi tak po půl hodině se k němu nakloní babička sedící naproti němu a povídá: „To jste hodný, mladý pane, že si se mnou povídáte, ale já vás vůbec neslyším.“

Povídá červ červici: „Jestli už mě nemiluješ, skočím pod hladovou slepici.“

„Hochu, hochu, to tvé učení mě stojí fůru peněz!“ povzdychne si otec. „Vidíš, a to se moc neučím…“

„Pane Nováku, chtěl bych si vzít vaši dceru Jarmilku.“ „Už jste mluvil s mojí ženou?“ „Ano, ale přece bych raději dceru.“

„Mami, mami, upadl nám žebřík!“ „Pověz to tátovi.“ „Už to ví, visí na okapu.“

„Pane doktore, já už dva měsíce beru ty odtučňovací tabletky a pořád nic.“ „To není možné. Berete jich osm denně?“ „Ano, po každém jídle.“

Rozčiluje se pan Třasořitka: „To je neuvěřitelné, s čím vším lidé zatěžují lékaře. Například dnes odešla kolegyně k lékaři a vrátila se s čerstvou trvalou.“

Policista zastaví mladou řidičku a přísně se ptá: „Slečno, víte, co znamená tato dopravní značka?“ Slečna přizná, že neví, ale ochotně poradí: „Zeptejte se tamhle v trafice, ten děda ví všechno.“

„Vrátili se z lovu všichni?“ „Všichni!“ „Opravdu nikdo nechybí?“ „Nikdo!“ „Tak jsem přece jen trefil jelena…“

Boháč si vyrazí na ryby. Co se nestane! Chytí zlatou rybku. Rybka na něj chvíli kouká, nic neříká. Boháč kouká zase na ni, přemýšlí a po chvíli povídá: „Tak povídej, co bys chtěla?“

Ptá se učitelka Pepíčka, který pták je nejmoudřejší. „No přece vlaštovka,“ odpovídá Pepa. „Proč vlaštovka?“ “Protože v září, na začátku školního roku, odlétá.“

„Drahá, nemáš chuť na snídani do postele, když je ta neděle?“ „A víš, že bych si dala říct?“ „Dobře drahoušku, tak mi ji můžeš udělat taky.“

Učitel zadal žákům práci na téma: Když bych byl ředitelem velké firmy. Všichni se pustí do psaní, jen Karlík nic. „Proč nepíšeš?“ ptá se učitel. „Čekám na sekretářku.“

„Tady je disketa s básní, kterou jsem pro vás složil. Najdete ji: Karel – ženy – milenky – Máňa – báseň.“

Petr: „Včera jsem chytil dvoumetrovou štiku.“ Pavel: „A já jsem vytáhl zapálenou svíčku.“ Petr: „Lžeš, svíčka ve vodě nehoří.“ Pavel: „Zkrať štiku a já zhasnu svíčku.“

Přistoupí muž k pohledné ženě v obchodě a povídá: „Můžete si se mnou pár minut povídat?“ „Proč?“ „Protože se mi ztratila žena. A když si chvilku povídám s nějakou krasavicí, pokaždé se najednou objeví.“

„Řekni mi, Matúšu, proč hraješ denně šest hodin na housle?“ „Člověk musí vědět, co chce.“ „A co ty chceš?“ „Ten pěkný byt vedle nás.“

Dáma neurčitého věku povídá mladému muži: „Kolik byste mi hádal roků?“ „Hm…, obličej máte tak na 20, postavu na 18. chůzi na 16…“ „Ach, vy lichotníku!“ „No počkejte, ještě jsem to nesečetl!“

„Pane doktore, mohl byste mi říci, jaké cviky jsou na zhubnutí nejužitečnější?“ „Točit hlavou sem a tam.“ „A kdy?“ „Když vám dávají něco k jídlu.“

„S těmito prášky budete spát klidně celou noc,“ ujišťuje lékař nespavého pacienta. „A kdy je mám brát, pane doktore?“ „Vždy po dvou hodinách.“

Dva kapsáři vyjdou z hospody. Ten první říká: „Všiml sis, jaké měl ten hospodský krásné hodinky?“ „Ne, ukaž!“

Jdou dva chlapi z kasina. Jeden v trenkách, druhý úplně nahý. Ten nahý říká tomu druhému: „Jednu věc ti závidím, a to, že dokážeš přestat v pravý čas.“

„Jirko, snědl jsi celý koláč a na sestřičku sis přitom ani nevzpomněl, viď?!“ „Ó, ne. Pořád jsem na ni vzpomínal – aby nepřišla, než ho sním…“

Dva přátelé se rozhodli, že přestanou pít. Zůstala jim však ještě jedna láhev a rozhodli se, že ji jeden schová za záda, a když ten druhý uhodne, ve které ruce ji drží, tak ji vypijí. „V levé“, hádá jeden. „Víš co, zkus hádat ještě jednou,“ odpoví druhý.

„Nevím, co se ten Karel čertí. Chtěl přece děvče do nepohody – a teď mu vadí, že je jeho Mařka do větru.“

Povídají si děti na dvorku: „U nás je určitě návštěva. Slyšela jsem za oknem, jak tatínek říká mamince drahoušku.“

„Proč jsi takový bledý, Marku? Nejsi nemocný?“ táže se učitelka. „Ne, nic mi není, jenom mne dnes umývala moje maminka.“

V restauraci: „Pane vrchní, tohle jídlo já přeci nemohu jíst. Zavolejte mi vedoucího!“ „To je zbytečné, pane. Ten ho také jíst nebude.“

„Jaká byla dovolená, sousede?“ „Ale, škoda mluvit! Já se přiotrávil houbami, žena dostala tyfus, chlapec si zlomil nohu. Já vám řeknu, kdyby to člověk nedělal pro zdraví, tak by bylo lepší zůstat doma!“

Ošetřovatel v ZOO vysvětluje návštěvníkům: „Zde vidíte slona indického a vedle ve výběhu slona afrického.“ „A jaký je mezi nimi rozdíl?“ „Tenhle se jmenuje Máňa a tamten Bimbo.“

„Vy mne, pane doktore, pokaždé jen prohlížíte, posloucháte, pokyvujete hlavou a nikdy se nezeptáte, jak se cítím“ „A jak se cítíte, paní Vomáčková?“ „Ále, ani se neptejte…“

„Pane, kdy míníte zaplatit svůj dluh?“ ptá se věřitel. Dlužník mlčí. „No to je neslýchané. Už mi dlužíte i odpověď.“

„Dnes moje žena zachránila život několika chodcům.“ „To je úžasné, a jak to dokázala?“
„Nabourala auto už v garáži.“

„Kurz lyžování,“ skepticky vysvětluje instruktor, „se skládá ze tří částí: Naučit se připnout si lyže, spustit se po svahu a naučit se chodit o berlích.“

„Žáci, přečtěte si knihu Výlety pana Broučka,“ říká pan učitel při hodině českého jazyka. „Do patnáctého století?“ ptá se Jirka. „Ne, do příštího týdne!“

Mladý malíř se ptá slavného mistra: „Jak mám nazvat svůj nový obraz? Jarní povodeň nebo Rozvodněná řeka? “ „To je úplně jedno, v každém případě je to katastrofa!“

„Petře, co jsi dostal z té písemky z matematiky?“ „Čtyři plus dvě, děleno dvěma, plus dvě!“

Matka píše svému synovi na vojnu: „Milý Honzo, moc na tebe vzpomínám. Ale tvůj dopis, ve kterém si píšeš o uzené a rum, se asi ztratil na poště…“

Turista nadšeně vstoupí do restaurace s názvem Jako u maminky. Jídlo je však hrozné. „Mělo to být jako u maminky,“ vyčítá při placení servírce. „Ach, já zapomněla. Posaď se rovně! Nemlaskej! A lokty se stolu!“

„Jak se jmenovala žena, pro kterou se ve starém Řecku vedla slavná bitva?“ ptá se učitel Heleny. „Nevím.“ „Pomohu ti, jmenovala se jako ty.“ „Cože? Kropáčková?!“

„Haló, kdo je tam?“ „Tady prodejna bot.“ „Tak promiňte, asi mám špatné číslo.“ „To nevadí, přijďte, my vám to vyměníme.“

„Co dělá váš manžel?“ „Leží v nemocnici.“ „A na co si stěžuje?“ „Na nedostatek piva.“

Přijde paní k lékaři a stěžuje si: „Pane doktore, můj muž je čím dál roztržitější! Je to už nesnesitelné.“
„A jak se to projevuje?“ „Ráno přijde k snídani, políbí vajíčka a lžičkou mi začne klepat na hlavu…“

Zákazník v supermarketu vyložil na pult svůj nákup – deset konzerv jídla pro psy a dvě láhve whisky. Pokladní nákup přehlédla a povídá: „Á, pán má asi doma skotského teriéra, že?“

„Slyšela jsem, paní sousedko, že váš syn studuje na univerzitě. Co z něj bude, až skončí?“ „Obávám se, že důchodce.“

V baru sedí dva a mohutně popíjejí. Konečně jeden z nich povídá. „Hele, ty už bys neměl pít, máš úplně rozmazanou hlavu!“

Rozčilený řidič, který přejel ve vesnici vepře, říká majiteli zvířete: „Nerozčilujte se, tu ztrátu vám vynahradím.“ „To nemůžete!“ „Proč?“ „Jste moc hubený.“

„Právě jsem podepsal desetiletou smlouvu se Spartou,“ chlubí se fotbalista. „Teď zbývá jen přimět Spartu, aby ji podepsala také…“

Přijde paní na úřad: „Chtěla bych zaplatit poplatek za psa.“ „A na jaké jméno?“ „Fifinka, prosím.“

„Pane šéf, mohl bych dostat na tři hodiny volno?“ „V žádném případě, pane Ploužáku.“
„Děkuji. Věděl jsem, že je na vás spolehnutí. Žena totiž chtěla, abych s ní šel nakupovat.

Učitelka na Valašsku zkouší žáky. „Jaké rozeznáváme roční období?“ Přihlásí se Pepíček: „Prosím, jaro, léto, podzim, burčák, slivovice a zima.“

Rozčiluje se manželka jednoho řidiče: “Ta tvoje škodovka dostala letos už třikrát botičku a já chodím pořád v těch starých křápech!“

Lékař se ptá pacienta: ,,Dodržel jste moji radu a jedl jste přesně to, co jí průměrné dvouleté dítě?“
Pacient: ,,Ano. Měl jsem kus omítky, papír, dvoukorunu, korálek, žížalu a hrst písku.“