Průvodce wellness
Novinky ze světa zdraví od Mgr. Martina Jelínka
Doplňky stravy
Dnešní moderní doba, tolik typická svým zájmem o zdravý životní styl, nabízí v oblasti podpory zdraví kromě kvalitních potravin i doplňky stravy. Je zajímavé, jak po dlouhých desetiletích vývoje suplementů a snaze o jejich propagaci na celém světě se v jednom okamžiku „roztrhl pytel“ a z obyčejného „bylinkářství“ vznikla odnož zabývající se výrobou produktů s koncentrovaným obsahem nutričních složek. Faktem je, že nějakou dobu hledala svůj směr, než se svým významem zařadila někam mezi obyčejné potraviny a léčiva.
Legislativa se v této oblasti neustále vyvíjí (obzvlášť v Evropské unii, kde lobisté farmaceutických společností umí nadělit zajímavá překvapení) a v současné době jsou doplňky stravy svým účinkem zařazeny mezi obyčejné potraviny. To znamená, že není možné o doplňcích tvrdit, že mohou jakýmkoli způsobem ovlivnit naše zdraví ve smyslu léčby, podpory léčby a dokonce ani samotné prevence. Velká toť výhra už zmíněných lobistů.
Proč tedy užívat doplňky? Mají vůbec nějaký význam?
Neléčí, a jako podpora při procesu léčby také údajně nefungují. O prevenci hovořit nemůžu a zákon mi říká, že naše strava je natolik nutričně bohatá, že doplňky stravy nejsem oprávněn propagovat ani v souvislosti s deficitem živin ve stravě. Pomineme fakt, který inteligent byl schopen vyprpodukovat takovou myšlenku a prosadit ji do zákona. Běžný uživatel doplňků stravy se těmito legislativními „detaily“ stejně nezbývá. Běžného uživatele zajímá především, co má užívat v případě svých zdravotních potíží a v jakých dávkách. A tady dochází k problému. Jsme totiž našimi zákonodárci odříznuti od jakýchkoli informací. Jediné dostupné je doporučené dávkování na etiketách výrobků. I to má ale háček – v podobě chytrého prohlášení, že doporučená denní dávka příjmu jakékoli látky odpovídá základním požadavkům průměrného člověka.
Opět nezasahujme do diskuzí, jak vypadá průměrný člověk (moje průměrná mysl vidí podstatný rozdíl mezi potřebami stokilového manuálně pracujícího chlapa a padesátikilové ženy se sedavým zaměstnáním). I kdybychom se shodli na tom, jaká je skutečná optimální dávka jednotlivých živin pro každého z nás, stále to neřeší touhu spotřebitele po hledání „léčebné“ dávky. V praxi to skutečně problém je, protože přes 80% všech uživatelů doplňků stravy je kupuje především proto, aby si pomohli od zdravotního problému. Vybaví se mi v této souvislosti nedávná prosba člověka, toužícího právě po těchto informacích. Pilot letadla a rekreační parašutista, stěžující si na vysoký krevní tlak a vyšší hladinu chlesterolu. U takových případů se jedinec musí obrnit tprělivostí a snažit se vysvětlit, že prostě neexistuje žádné přesné a účinné dávkování doplňků, které by zajistilo prokázané zlepšení zdravotního stavu.
Jak poradit, aby člověk nelhal a současně řešení bylo funkční?
Napadlo mě, že kdybych skákal padákem, asi bych s největší pravděpodobností měl také vyšší krevní tlak. A zřejmě i cholesterol by podléhal oxidaci rychleji.
Tedy nic neobvyklého.
A teď babo raď – když řeknu, aby skákal z menší výšky a možná se dočká úpravy zdravotního stavu, zřejmě tím utrpí moje profesní pověst. Doporučení spektra antioxidantů a omega-3 kyselin je sice fajn, ale jak určit dávkování s vědomím, že pro dosažení jakéhokoli efektu budu muset významně překročit doporučenou denní dávku uvedenou na etiketě a tím se „provinit“ proti nařízení našich zákonodárců?
Ne vždy jsou rozhodnutí v této oblasti jednoduchá. Ne vždy se ale v tomto oboru člověk nudí – s úsměvem jde všechno lépe. Tak mě napadá, že doporučení směsi antioxidantů se skákáním s úsměvem by bylo dokonalým kompromisem…
Přeji pohodový den
Mgr. Martin Jelínek