Průvodce wellness
Novinky ze světa zdraví od Mgr. Martina Jelínka
Strečink
Je bezpochyby radostnou zprávou pro příznivce zdravého životního stylu, že zájem populace o cvičení dlouhodobě roste. Neustále vznikají nová wellness i fitness centra, do kterých se registrují noví členové v touze po lepší postavě, redukci tuku či jenom uvolnění se a odpočinku od každodenního stresu. Úžasné také je, že nabídka služeb se neustále rozšiřuje. Z důvodu zvyšující se konkurence je možné zaznamenat i vzrůstající trend tyto služby zkvalitňovat.
Pomineme-li fakt, že počet nemocných, obézních a zdravotně simulujících jedinců v západní části civilizace naopak roste, zaměřme se na pozitivně naladěnou skupinku lidí, kteří provedli rozhodnutí, se o své zdraví jakýmkoli způsobem systematicky starat. Víme, že nás matka příroda naprogramovala mj. i k vyvíjení pravidelné pohybové aktivity (ano, čteme správně – i my, tvorové nazývající se homo sapiens sapiens, nosíme v genech informaci o tom, že tělo žádá každý den svoji dávku fyzické činnosti. K ní se bohužel neřadí sešlapávání pedálů našich motorových mazlíčků…).
To je něco, co bolí. Nejen psychicky, ale i na tělesné úrovni.
Je to současně něco, co našemu tělu (a tedy i zdraví) výrazně prospívá. Nemluvíme jenom o posilování kosterního svalstva, důkladnějším okysličování organismu nebo intenzivnějších procesech chemické detoxikace. Řeč je i o lepší náladě, kterou vyvolá produkce endorfinů už po relativně krátké době takové činnosti. I přesto, že toto víme (alespoň tedy většina z nás), stále v době informačního věku a možnostech přístupu ke správným postupům prakticky v jakékoli oblasti života ne všichni dodržujeme základní pravidla. U sportu je to především důkladný strečink před samotnou zátěží. Vždycky, když ve fitku uvidím nadšence z řad nováčků a bohužel i těch pokročilejších, jak se rozcvičce vyhýbají jako čert kříži, vzpomenu si na nedávný zážitek z tenisových kurtů.
Na jednom přátelském turnaji jsem byl svědkem situace, kdy dobře situovaný manažer velké firmy s ještě větším egem mávl rukou nad radami místního trenéra, který se mu snažil vnutit svoji (skutečně profesionální) radu o důkladném protažení alespoň dolních končetin, které při tenisu trpí nejvíce. Po dvou minutách hry se skázel k zemi s přetrženou achillovkou. Musím přiznat, že se jednalo o vcelku (studijně) zajímavý zážitek – utržená achillova šlacha vydá zvuk, jako když brnknete na strunu basy.
Z mého úhlu pohledu vzpomínka úsměvná především proto, že po úspěšném sešití a krátké rekonvalescenci mě tento člověk požádal o radu, jaké doplňky stravy by měl užívat. Byl totiž přesvědčen, že jeho organismus s rostoucím věkem nedostává všechny důležité látky a on už podobnou zkušenost s takovým úrazem absolvovat nechce. Po chvilce rozvažování jsem samozřejmě radu dal. Sice s vědomím – kde není rady, tam není pomoci – ale s dobrým pocitem v srdci, že mi osud posílá takové případy.
Ty jsou totiž tou nejlepší možností, jak se naučit něco nového a současně nabízí jedinečnou možnost nahlédnout do způsobu uvažování lidí, kteří jsou přesvědčeni, že se o své zdraví starají tím nejlepším způsobem.
Přeji pohodový den
Mgr. Martin Jelínek