Průvodce wellness
Novinky ze světa zdraví od Mgr. Martina Jelínka
Vaření
Nedávno jsem omylem (ale se zájmem) sledoval nejmenovaný pořad zabývající se vařením. Každý den jeden ze skupinky vybraných účastníků vaří doma vlastně zvolené menu pro ty ostatní. Díl, který se mi nezapomenutelně vryl do paměti, jsem zřejmě vidět skutečně měl – už s ohledem na fakt, že na náhody nevěřím. Účastnice (s výraznou nadváhou, což ve vztahu k vaření nemusí absolutně nic znamenat) připravovala svoji domácí specialitu – jako předkrm tatarák s topinkami, hlavní chod pak pečená kachna se zelím a knedlíkem. Jako bývalý striktně vyprofilovaný masožrout, postupně inklinující k umírněné formě vegetariánství, jsem na krátký okamžik zbystřil pozornost. Tatarák s topinkami nasáklými tukem jako předkrm je docela „síla“ – takový kulinářský postup si zaslouží trochu pozornosti i od člověka, kterému jsou schopny podobné nutriční výsřelky pěkně „pohnout žlučí“.
Fascinujícím zážitkem se ukázala být příprava kachny. Proti této drůbeži z výživového hlediska nic nemám – pokud ovšem neplave na tuku společně s osmi knedlíky. Kachnu je možné upravit na tisíce různých způsobů, spousta z nich je nutričně opravdu vyvážených. V našem případě ke každému kousku masa paní kuchařka přidala navíc kostku tuku na pečení – přibližným odhadem na celou kachnu přes půl kilogramu tuku. Za fascinující to považuji proto, že při zhlédnutí takové situce si člověk uvědomí, že lidé ve vztahu k vlastnímu zdraví vlastně ani nejsou hloupí. Dát k jednomu opeřenci na pekáč hroudu tuku takového kalibru není hloupost. Můžeme to nazvat například jako naprostou ignoranci všech základních principů ve stravování, které mají schopnost ovlivňovat naše zdraví. Nebo možná mozek pouze podlehl volání chuťových buněk po intenzívnějším zážitku – kuchařka velmi elegantně svůj postup zdůvodnila tím, že tuk je nositelem chuťových vlastností jídla, v čemž měla samozřejmě pravdu.
Přemýšlím, jak člověk s třiceti kilogramy nadváhy může nevidět takto jasnou souvislost mezi svojí stravou a tělesným stavem. Je sice pochopitelné, že ne každý chce být štíhlý, cpát se ale takto tukem už zavání cílenou sebevraždou. Možná se pletu – moje myšlenky mohou inklinovat ke snaze o idealizování světa, propagaci kultu těla a nevím ještě čeho dalšího. Možná bude rozumnější příště televizi přepnout na jiný kanál – National Geographic vysílá spoustu zajímavých programů ze světa zvířat nezatížených takovými problémy. Nemají tyto problémy možná proto, že nepřemýšlí – svoje rozhodnutí zakládají na pudech daných Matkou přírodou kombinovaných společně s životními zkušenostmi.
Většina lidí ale nepřemýšlí také. A to je velmi smutné. Představa, že bychom se mohli řídit pouze vlastními pudy jako zvířata, mi nahání husí kůži…
Přeji pohodový den
Mgr. Martin Jelínek